V seriálu článků a rozhovorů Parlamentních novin, které jsou věnovány otázce potravinové soběstačnosti, a také i bezpečnosti potravin vyráběných a prodávaných v České republice, se v těchto dnech objevil i rozhovor s bývalým dlouholetým prezidentem Agrární komory ČR Janem Velebou, který vám ve formě zprávy přinášíme.
Jan Veleba začíná rozhovor slovy, že má pocit, že vyslovit sousloví „potravinová soběstačnost“, v západních zemích tak samozřejmý pojem, je u nás chápáno téměř jako velezrada, a že jej nahlas vyslovit, k tomu je už dnes potřeba kus osobní odvahy. „Holt zahraniční obchodní řetězce nás mají v rukou,“ říká Jan Veleba. Těmito slovy se Jan Veleba pokusil vysvětlit čtenářům podstatu celého problému potravinové bezpečnosti.
Jan Veleba v rozhovoru dále poukazuje na to, že pandemii koronaviru, a případný příchod druhé vlny tohoto nebezpečného viru, začínají v mediálním světě doplňovat i další závažná témata. Například je to živá diskuse o naší potravinové soběstačnosti. Sám ji velmi pozorně sleduje, zúčastňuje se jí, ale přitom má takový zvláštní pocit, že spíše než o diskusi, jde v tomto případě o řízenou dezinformaci české veřejnosti. Říká, že jde o to, aby lidé u nás nepochopili, o co v podstatě jde, a dobrovolně, to je bez odporu, přijali pokračující závislost a dominanci zahraničních potravin na našem trhu, a to bez ohledu na názory spotřebitelské a odborné veřejnosti.
Dále uvádí, že naši republiku mají zahraniční obchodní řetězce v rukou s tím, že každý kapitál má svůj domov, jehož zájmy prosazuje, a nikoliv ty naše. Podle něho jsou to především zájmy dvou mocných agrárních supervelmocí, tj. Francie a Německa, a také i jejich agrárních satelitů ze starých zemí EU, pro něž jsme se stali vstupem do unie – v roce 2004 – novým hospodářským prostorem a vítaným odbytištěm jejich potravin.
Jan Veleba k tomu dále dodává, že se tak dělo za potlesku řady našich tehdejších politiků, a bohužel tehdy i značné části naší společnosti. Konečným důsledkem této politiky byla drastická redukce stavů chovaných hospodářských zvířat a změna krajiny. Nastal úbytek jetelů, vojtěšek, luskovin, dále ploch pěstovaných plodin, jako jsou zelenina, ovoce, brambory, chmel, len, cukrovka atd. V této souvislosti připomíná, že jsme svého času byli světovou špičkou v oboru šlechtění a produkce travních semen, takzvané travičkářství, a to konkrétně s kolébkou na Přerovsku.
Jan Veleba dále upozorňuje i na útlum zpracovatelského průmyslu, k němuž u nás v té době docházelo, a zároveň i na ztrátu pracovních příležitostí, a to zejména na venkově, současně i na útlum zemědělského odborného školství a nevídaný nárůst kamionové dopravy dovážejících potraviny ze zahraničí. Zdůrazňuje, že právo zemědělců a potravinářů za návrat českých potravin, které si umíme vyrobit u nás, je legitimní.
Jan Veleba rovněž konstatuje, že politici se ve velkém začali zajímat o novelu připravovaného potravinového zákona o poměru českých potravin v obchodech. Přičemž mnozí z nich mluví dokonce o porušování volné soutěže konkurence v obchodu, o neúnosném tlaku na naše spotřebitele, o omezování jejich volby, co si mají koupit a nakonec i o tom, že s tím nebude souhlasit EU. Proto se také bývalý prezident Agrární komory ČR ptá: Proč se kolem toho rozpoutalo tolik vášní?
Zároveň si odpovídá, že tzv. volná soutěže není fér, když si obchodníci mohou dovolit například zvýšit cenu třešní z dovozu až skoro za 200 Kč za kilogram či květáku za 100 Kč nebo žlutých paprik přes 100 Kč za kilo. Přičemž tyto potraviny, které jsou nabízeny na pultech našich obchodů, jsou dováženy ze zahraničí, a to mnohdy z velkých vzdáleností. Podle něho z toho vzniká značný tlak na české spotřebitele, zejména na jejich peněženky. Současně k tomu podotýká, že je třeba si uvědomit, že se dostáváme do situace, kdy vyslovit pojem potravinová soběstačnost u nás znamená, že autor tohoto výroku je terčem útoků, dehonestace, ba mnohdy až zesměšnění. Zatímco v západních zemích, včetně nejliberálnějších Spojených států, jde o termín, který je tak samozřejmý.
Jan Veleba k tomu ale říká, že všechno má ale svoji míru a je otázkou času, kdy se role vymění a autoři kampaně proti pozvolnému návratu českých kvalitních a čerstvých potravin na pulty obchodů budou lidem vysvětlovat, co tím vlastně sledují. Tedy, že ve skutečnosti horují ve prospěch zájmů zahraničních obchodních řetězců.
Podle Jana Veleby je skutečnost ovšem taková, že boj proti českým potravinám, to je proti jejich postupnému navýšení, nelze, ze strany zahraničních obchodních řetězců a některých politiků, vyhrát. Vždyť právě ti bojují za zájmy těchto obchodních řetězců, potažmo za producenty potravin v těchto zemích. V této souvislosti podotýká, že lidé u nás nejsou hloupí. Naopak si myslí, že lidé budou české potraviny vyžadovat a tím je i podporovat.
Na druhé straně ale uvádí, že vedení Asociace soukromého zemědělství a Potravinářské komory ČR jsou jednoznačně proti stanovení kvóty českých potravin. V této návaznosti připomíná jejich argument, že se stanovením kvót nebude souhlasit Evropská unie. Přičemž k tomu dodává, proč by EU nesouhlasila, vždyť právě západní státy mají prodej svých potravin v maloobchodní síti v jejich vlastních zemích dobře zabezpečen. Zároveň se řečnicky ptá, zda v západních zemích platí jiné zákony či zda rolí českého státu je držet ústa a krok?
Redaktor Parlamentních listů na to uvedl, že české výrobky, které by podle toho zákona měly v obchodech tvořit určité procento k zahraničním potravinám, tvoří dnes jen asi jedno procento z celého sortimentu, které obchody s potravinami nabízejí. Přičemž redaktor dále položil otázku, jestli by se k tomu neměl vyjádřit a situaci s připravenou novelou zákona o potravinách vysvětlit i ministr zemědělství Miroslav Toman?
Na tuto otázku Jan Veleba odpověděl, že v médiích se skutečně vede válka proti jednomu procentu z celého sortimentu. Zároveň konstatoval, že přesto mají odpůrci českého zemědělství a českých potravin obrovský strach, takže se uchylují k různým nesmyslným výrokům o návratu k socialismu, o nebezpečí prázdných regálů a malém sortimentu potravin.
Pokud jde o ona procenta českých potravin, tak se, podle Jana Veleby, týkají 155 položek základních potravin z více než 15 tisíc položek. Tedy skutečně jde o asi jedno procento. Měřeno je to hmotností nabízených a prodávaných potravin.
Za této situace, pokračoval v odpovědi Jan Veleba, je třeba tuto otázku položit ministrovi zemědělství a dát mu prostor, aby připravovanou novelu v médiích vysvětlil. Podle Jana Veleby by se měl ministr zemědělství veřejně postavit po bok Agrární komory ČR a novelu zákona o potravinách podpořit.
Na další otázku redaktora Parlamentních listů jak jsou na tom, v rámci této diskuse v médiích, čeští zemědělci v očích naší veřejnosti, Jan Veleba odpověděl, že jde o cílené informace, přesněji řečeno o dezinformace, které jsou předkládány naší veřejnosti. Zároveň je přesvědčen, že zemědělce a celý venkov, česká média, pokud jde o potravinovou bezpečnost a suverenitu státu, nemohou porazit a umlčet. Podle něho nastal čas, že je třeba se začít bránit a konat. Současně podotkl, že když to nepůjde jinak, tak i důraznými akcemi po celé republice s vysvětlujícími pravdivými informacemi, které by uvedly na pravou míru cílené dezinformace téměř všech médií a těch, kteří jsou ochotni pracovat proti své zemi.
Jan Veleba v této návaznosti zdůraznil, že obdobný přístup k obraně zájmů svých vlastních zemědělců, jako je tomu v České republice, nezná jinde ve světě. Podtrhl, že jako bývalý prezident Agrární komory ČR projel všechny evropské země, tak další země jako jsou USA, Kanada, Izrael a další. „Musím bohužel konstatovat, že takovéto znevážení a pohrdání zemědělci je možné jenom snad v České republice. Ne tak na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a už vůbec ne v západních zemích, a mohl bych pokračovat USA, Kanadou, Izraelem atd. Nikde není šířeno tolik lží na svoje živitele, jako u nás,“ uvedl Jan Veleba.
Podle něho závěr z toho je jediný. Tento boj nemohou odpůrci zákona vyhrát, neboť v případě důstojného podílu našich domácích potravin na našem trhu jde o víc, než o jakousi volnou soutěž. Jde o přirozené zákony, které podmiňují zdravý a bezpečný vývoj společnosti a státu a je v zájmu každého občana zemědělce podpořit. Podle něho si český zákazník musí české potraviny hledat v obchodech a zároveň nepodléhat mediálnímu nátlaku, který je prezentován ve většině českých médií. Přičemž Jan Veleba dodal, že kdo chce, tak si sám obrázek o skutečné situaci udělá a jako spotřebitel české potraviny podpoří tím, že je bude kupovat a hlavně vyžadovat!
Současně uvedl, že je přesvědčen, že se české potraviny prosadí a že naše zemědělce naši spoluobčané podpoří. Navrhovaná novela zákona o potravinách je, podle Jana Veleby, prvním a zároveň nutným legislativním impulsem, který by měl situaci pomoci změnit a napravit. Načež za tuto novelu v závěru svého rozhovoru Jan Veleba jejím předkladatelům, a vedení Agrární komory ČR, poděkoval.
