Tripartita

Zhodnocení současné situace v českém zdravotnictví a volba nového vedení Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů (LOK-SČL) byla na programu 23. sněmu LOK-SČL, který se uskutečnil ve středu 24. června v Praze.

Sněm nejprve zvolil nové vedení LOK-SČL. Předsedou byl opět zvolen Martin Engel a místopředsedy Jana Vedralová a Miloš Voleman.

Pokud jde o situaci v českém zdravotnictví sněm LOK-SČL se usnesl, že za nejváženější problém českého zdravotnictví považuje trvale zoufalou personální situaci v českých nemocnicích. Proto vyzval členy vlády a ministra zdravotnictví zvláště, aby tento problémy začali skutečně řešit.

Jako zásadní podmínku pro zlepšení personální situace ve zdravotnictví považuje sněm LOK-SČL navýšení tarifních platů. Jako minimální částku považuje sněm 15% nárůst od ledna 2021.

Sněm LOK-SČL rovněž vítá rozhodnutí vlády o zásadním navýšení plateb za státní pojištěnce do systému všeobecného zdravotního pojištění. Sněm dále apeluje na vládu a ministra zdravotnictví obzvláště, aby tyto prostředky byly využity pro úhrady zdravotnickým zařízením.

Sněm LOK-SČL nadále požaduje zavedení jednotného systému odměňování na základě platových tabulek, neboť stávající roztříštěný systém kritickou personální situaci ještě zhoršuje.

Při hodnocení situace v českých nemocnicích členové sněmu dospěli k názoru, že se de facto vytvořil naprosto neúnosný stav, kdy zajištění nepřetržité lékařské péče je prakticky stoprocentně závislé na práci nemocničních lékařů. Sněm požaduje od Vlády ČR přijetí takových opatření, která více zapojí přednemocniční sektor do poskytování nepřetržité péče.

Sněm LOK-SČL se dále věnoval i zhodnocení průběhu koronavirové krize, Přičemž konstatoval, že považuje činnost ministra zdravotnictví v jejím počátku, to je zejména v oblasti zajištění ochranných pomůcek, za absolutní selhání. Sněm proto také vyzývá Vládu ČR, aby zajistila do budoucna dostatečné množství těchto pomůcek a to v řádné kvalitě.

V této souvislosti Sněm Lok-SČL zároveň poděkoval všem zdravotníkům za zvládnutí krize v minulých měsících. Přičemž LOK-SČL apeluje na předsedu Vlády ČR, aby v součinnosti s odborovými organizacemi zajistil splnění slibů, které veřejně deklaroval 18. dubna 2020. Načež ve svém usnesení z jednání sněmu LOK-SČL konstatuje, že v případě, že tyto sliby nebudou splněny, lze předpokládat, že nasazení zdravotníků v případě opakování krizové situace již nebude s takovým zápalem.

K tomu můžeme jenom dodat, že splnění slibů od premiéra požaduje i další odborová organizace, tj. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, z čehož plyne, že nejen lékaři, ale i zdravotní sestry a ostatní zdravotnický personál, jsou ve svých požadavcích na zlepšení situace v českém zdravotnictví, zejména v nemocnicích, naprosto zajedno a vyzývají vládu ČR, aby urychleně přistoupila k řešení této neutěšené situace.

V práci trávíme třetinu svého života. Pokud zde s někým nevycházíme, ať už se šéfem, spolupracovníkem, nebo podřízeným, můžeme mít ze života peklo. Šikanu na pracovišti bychom měli tedy vždy řešit a nenechat ji vyústit v nechtěný odchod z firmy. Jak poznat, že jde o šikanu, a jak se jí bránit?

 

Trvalé a opakující se jednání
Každý nemá to štěstí, že se do své práce vyloženě těší a po uplynutí pracovní doby rozhodně neprchá okamžitě pryč. Pro někoho je však přítomnost na pracovním místě utrpením a snaží se zde svůj pobyt omezovat na minimum. Se šikanou se běžně setkáváme na škole, dříve šlo o typický jev na vojně. Bohužel není nic výjimečného potkat šikanující osobu na pracovišti. Jak poznáte, že se jedná skutečně o šikanu? Jednat by se mělo o jednání, které je trvalé a opakuje se, nikoliv tedy jednorázové incidenty. V zásadě rozeznáváme dva druhy šikany.
Odbornými termíny se nazývají mobbing a bossing. Zatímco mobbing je šikanou mezi stejně postavenými kolegy, u bossingu jde o šikanu ze strany nadřízeného, pro kterou se dříve vžil český termín „buzerace“. Kolegové mohou svého spolupracovníka šikanovat opravdu vynalézavě. Schovávat mu nářadí, schválně zaheslovat počítač, zalepit zámek od skřínky…

 

Vtípky, nebo šikana?
„Kolegové mi v práci dali obálku s mým jménem, kde byla uvedena částka 1500 korun. Sdělili mi, že jde o prémie, které mi zde nechal nadřízený. Šel jsem se ho tedy zeptat, kde jsou moje peníze, a ten nerozuměl a díval se na mě jako na blázna. Vše si kolegové pochopitelně
vymysleli,“ popisuje osobní zkušenost pracovník jisté výrobní firmy.

 

Právě to je často účelem šikany, zesměšnit dotyčného před největším počtem lidí a pokud možno i před nadřízeným a tím ho dostat do izolace. Ano, jisté vtípky se v některých kolektivech provozují běžně. Důležité ale je, zda tyto vtipy nevadí i napálenému a zda se i on směje. Pokud se v takové situaci necítí komfortně, jde o šikanu. Patří k ní i pomlouvání, záměrné vyčleňování z kolektivu, či dokonce sexuální obtěžování.

 

Zcela speciální je šikana kmenových zaměstnanců, kteří nejrůznějšími způsoby týrají zaměstnance agenturní. Ta je bohužel stále častější a vzhledem k tomu, že agenturní zaměstnanci bývají často cizinci, kteří se nedovedou bránit, i nepotrestaná.

 

Snížení peněz či zesměšňování
Nadřízení mají k možnému šikanování hned několik nástrojů. Své podřízené z pozice své funkce mohou úkolovat a hodnotit, obojí lze jednoduše zneužít. Šéf může své zaměstnance zavalovat prací a nařizovat jim nesmyslné, až potupné úkoly. Dále je může hodnotit před ostatními spolupracovníky, před kterými je může zesměšňovat, pronásledovat je, vše, co udělají hodnotit negativně, snižovat jim odměny,
či dokonce mzdu, odmítat veškeré jejich požadavky, neschvalovat návrhy na dovolenou, nebo třeba na zaměstnance křičet, či je jinak snižovat. Veškeré toto chování má obrovský vliv na psychické, ale i fyzické zdraví šikanovaného. Ocitá se ve stresu a stavu duševní nepohody, což se obrazí nejen na jeho pracovním výkonu, ale i na celkovém duševním stavu.

 

Útěk, nebo obrana?
Mnozí si v takovém případě řeknou, že moudřejší ustoupí, že není proč se s někým hádat, a z firmy odejdou. To by byla ale škoda, násilí je dobré se vždy postavit, navíc v některých případech není ani kam odejít. A konečně, podporu vyjadřuje v takovém případě i náš právní řád. Na stranu druhou je fakt, že šikana se bohužel nedokazuje právě snadno.

 

Prvním krokem je vždy pohovor s nadřízeným, v případě mobbingu i s jeho šéfem. Před tím si připravte soupis toho, jak šikana vypadá a co přesně vám vadí. Proto si během času veškeré toto jednání zapisujte.

 

Nebuďte v tom sami
Zjistěte, zda nebyl někdo jiný v podobné pozici, a zkuste se s ním spojit, ve dvou se vše řeší vždy lépe. Objednejte se na konzultaci k psychologovi, což některé větší firmy nabízejí i bezplatně. V případě, že se jedná o zvlášť závažný případ šikany, lze se obrátit i na oblastní
inspektorát práce, či dokonce na Policii ČR. Pokud veškerá možná řešení selžou a situace se nelepší, zvažte, zda vám toto pracovní místo za všechny ty potíže stojí. Porozhlédněte se kolem, soustřeďte se na hledání jiné práce, což vás může také patřičně rozptýlit a přivést na jiné
myšlenky. Pokud najdete místo, které by vám vyhovovalo, požádejte o výpověď dohodou. Rozhodně byste se však neměli smířit s tím, že za sebou prostě jen zavřete dveře.

 

Rozhovor s předsedou Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem

*Jaký je názor odborů, konkrétně odborové centrály Asociace samostatných odborů, na vládou schválený daňový balíček pro rok 2021?

Jako odbory, jsme toho názoru, že daňový balíček obsahuje několik konkrétních položek, s nimiž naprosto nesouhlasíme, protože je považujeme za chybná a nesprávná rozhodnutí vlády ČR. Zaprvé jde o otázku zavedení stokorunové paušální daně. Myslíme si, že v tomto konkrétním případě jde o nepatřičné zvýhodnění podnikatelského sektoru oproti zaměstnancům. Navíc, toto finanční zvýhodnění zaměstnavatelů se v budoucnu projeví i v tom, že se tato vláda, a přirozeně i další, budoucí vlády, budou potýkat s výběrem daní v mnohem nižších částkách, než je tomu dosud. Mimochodem, pandemie COVIDu-19 ukazuje v současné době, že opatření vlády v rámci nouzového stavu se snaží pomoci celému našemu hospodářství. Na druhé straně, kvůli výpadům ekonomiky, lze očekávat, že výběr daní bude letos, v příštím roce a možná i přespříštím, nižší, než se z této ekonomické krize, která se nyní projevuje, dostaneme.

Ještě musím dodat, že od doby bývalých vlád premiéra Václava Klause jsme, jako odboráři, slyšeli z jeho úst či tehdejších ministrů financí, že jde o pojištění na sociální a zdravotní platby a najednou současná ministryně financí Alena Schillerová zvolila úplně jinou rétoriku. Nyní hovoří o dani. Byl bych rád, abychom si to navzájem, to je vláda a odbory, vysvětlili. Jde totiž o to, že nejen zaměstnanci, ale i firmy odvádějí pojistné zdravotním pojišťovnám, takže, jak si myslíme, nelze používat výraz, že jde o daň. Pokud to tak paní ministryně financí myslí vážně, tak lze na to namítnout, že podle této rétoriky naši občané neplatí České televizi zákonem stanovený měsíční poplatek, ale že jde rovněž o daň. Vždyť tato rétorika, kterou paní ministryně pro média použila, zavání tím, že jde o matení pojmů, aby naše veřejnosti to tak prostě vzala jako bernou minci a hotovou věc.

*Promiňte, musím se vás, ale zeptat, čím to je, že ministryně financí volí jiné výrazy, než aby použila ty, které v těchto případech platily dosud?

Napadá mne jednoduchá odpověď. Díky špatně formulovanému zákonu o státní službě, který v době jeho přijímání, nebyl důkladně promyšlen do všech souvislostí, zůstali na různých ministerstvech pracovat i lidé, kteří tam působili v dobách, kdy u nás v čele vlád stáli lidé, jako byl Mirek Topolánek a Petr Nečas, s tím, že tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek se – svými nesprávnými ekonomickými rozhodnutími – nejvíce podepsal na problémech, které nastaly po vypuknutí globální krize po r. 2008. Vždyť jsme se z této krize dostávali dlouhých pět let. Přitom v té době odbory poukazovaly na to, že díky této krizi propadne česká ekonomika o více než pět procent, což se také stalo.

Abych se vrátil k současnosti. Jako odboráři jsme toho názoru, že mnozí vedoucí pracovníci z doby ministra Miroslava Kalouska se i nadále nacházejí na ministerstvu financí. Je pravděpodobné, že někteří z nich předkládají paní ministryni původní nápady Miroslava Kalouska, byť v trochu v jiném hávu, aby to nebylo nápadné. To je náš dojem. Jsme toho názoru, že v případě uskutečnění původních Kalouskových nápadů by na to doplatili běžní občané.

Zároveň bych k tomu dále poznamenal, že v současné době jsme svědky toho, že se na náš pracovní trh dostávají nešvary, řekl bych dokonce zásadního charakteru. Máme poznatky, že někteří zaměstnavatelé či podnikatelé nutí své zaměstnance k podpisu smlouvy o rozvázání pracovního poměru dohodou s tím, že jim slibují, že je budou i nadále zaměstnávat, ale za mnohem nižší mzdu. Mimochodem, sníženou o 20 až 30 %. Někteří zaměstnanci ze strachu, že přijdou o zaměstnání, na tyto smlouvy potom i přistupují. Dá se říci, že je to snaha těchto podnikatelů o návrat ke „švarcsystému“, který jsme u nás zažili počátkem 90. let minulého století, a proti němuž odbory po celou dobu ostře a důrazně vystupují. Je to tak, že mnozí podnikatelé by rádi viděli své zaměstnance jako „OSVČ“ s tím, že za ně nebudou odvádět sociální a zdravotní pojištění. Přičemž tito zaměstnanci by si sociální a zdravotní pojištění odváděli sami. Samozřejmě, že jako odbory, na tyto velice nesprávné tendence některých zaměstnavatelů, budeme i nadále upozorňovat příslušné státní orgány. V této návaznosti je potřeba se podívat i na personální agentury.

*Pokud vím, odbory rovněž nesouhlasí se zavedením stravenkového paušálu. Takže, předpokládám, že s jeho zavedením nesouhlasíte i nadále…

Ano, máte pravdu. Velice nás mrzí, že ministryně financí Alena Schillerová jej znovu předložila vládě ČR ke schválení. Přitom na minulých tripartitách jsem jí osobně, ale i premiéra Andrej Babiše, informoval, proč s jeho zavedením nesouhlasíme. Musím k tomu dále říci, že argument, proč byl stravenkový paušál vládou schválen, neodpovídá realitě života. Vždyť paní ministryně vůbec neví, o čem hovoří. Neví, jak systém stravenek funguje, a jak je podniky a firmy využívají s tím, že stravenky jsou pro zaměstnance vítaným bonusem, které odbory prosazují při uzavírání kolektivních smluv. Opět se tak dostáváme k otázce, komu vlastně jeho zavedení poslouží. Byl to Petr Nečas, který prosazoval likvidaci těchto benefitů. Já se ptám, jak je možné, že současná ministryně financí opakuje tento nesmysl po bývalé pravicové vládě Petra Nečase a vlastně tím nahrává pravicovému systému, který zde byl od ro. 2008. Vždyť tyto politické strany tehdy prohrály volby a Andrej Babiš se dostal do vládních pozic díky tomu, že se ve své volební kampani zasadil o zaměstnance, o jejich zájmy. Jsme totiž přesvědčeni, že pro hospodářská vedení řady firem to bude vítaná příležitost stravenky postupně nahradit tímto paušálem. Načež bude docházet i k tomu, že bude vyplácen spolu s měsíční mzdou. Přitom zde hrozí nebezpečí i daňových podvodů ze strany některých zaměstnavatelů. Čas ukáže, kdo měl pravdu!

Právě v této chvíli chci také připomenout, že na ministerstvu financí jsme měli v minulosti také některé významné kauzy podvodů. V prvé řadě jde o známou kauzu nafty a lehkých topných olejů. Všichni dobře víme, o jak velké miliardové částky na daních tehdy Česká republika přišla. Stát tehdy přišel o zhruba sto miliard korun na nezaplacených daních.

Druhým příkladem je otázka řezaného a neřezaného tabáku, kdy tabák v „doutníkovém balení“ je levnější a stát na daních tratí stamiliony korun, které neputovaly do státního rozpočtu.

Abych se vrátil ke stravenkovému paušálu. Odbory poukazují na to, jak majitelé firem před pár lety zneužívali cestovních příkazů u řidičů, kteří jezdili do ciziny, přičemž se jejich diety běžně započítávaly do výplat. Česká republika se potom následně divila, že Evropská unie přijala taková opatření, aby čeští řidiči nemohli podrazit ostatní evropské řidiče tím, že jim, těmito nesprávně vystavenými cestovními příkazy, snižují cenu práce. Takže, podle nás, jde o znovu o možnost, aby někteří zaměstnavatelé mohli stravenkového paušálu zneužívat k obcházení odvodů daní.

*Ještě se musím zeptat na názor odborů k návrhu skupiny poslanců, kteří navrhují zvýšit daňovou podporu důchodového spoření.

Návrh skupiny poslanců, kteří se snaží zvýšit otázku důchodového spoření mezi našimi zaměstnanci, je, podle našeho názoru, samozřejmě potřeba podpořit. Vždyť tyto formy spoření na stáří jsou tím, co zaměstnancům velmi prospěje, protože k normálnímu důchodu si tímto spořením přilepší. Zde bych rád poznamenal, že když bývalý ministr financí Miroslav Kalousek snížil výhodu stavební spoření, tak se dá přímo říci, že jej ve své podstatě tímto svým rozhodnutím de facto zlikvidoval, což se následně projevilo v poklesu bytové výstavby u nás. Byty pro lidi, kteří nemohou splácet předražené hypotéky, dnes nejsou. Proto také, vždyť jde o slušný život ve stáří, odbory podporují třetí pilíř důchodového zajištění, to je spoření na důchod. Tím, že lidé budou mít vyšší důchod, se příznivě projeví pro ně samotné, pro jejich rodiny a ve svých důsledcích i pro stát.

*Jak to, že jde o poslaneckou iniciativu a proč s tím nepřišla sama vláda?

Zde se totiž naskýtá otázka, s čím vlastně současná vláda přichází či nepřichází. Faktem je, že vládu premiéra Andreje Babiše je zapotřebí pochválit za snahu investovat, zejména do dopravní infrastruktury a do dalších velkých investičních staveb. To České republice pomůže, vždyť jak říkají někteří ekonomové, rozvíjí-li se stavebnictví, rozvíjí se celé hospodářství. To platí ve většině států na světě, zejména v zemích původní EU14. Ale u nás, jsme se za posledních 25 let propracovali k tomu, že pokud jde o stavební řízení a zahájení vlastní stavby, tak developerům v řadě případů nestačí ani 15 let na to, aby poprvé mohli kopnout do země. To je, aby dali dohromady v přijatelné podobě celý proces přípravy stavby, stavebního řízení a posouzení EIA neboli vlivu stavby na životní prostředí. V tom patříme k těm nejhůře postaveným zemím na světě, to je velká ostuda České republiky. Konkrétním příkladem jsou v současné době obchvaty středně velkých měst. Například město Přerov čeká tolik let na obchvat, načež stavba obchvatu byla opět pozastavena. Myslím si, že takovéto zádrhele ve stavebním procesu nejsou v pořádku. To by se mělo urychleně změnit. Hlavně by měli být potrestáni všichni státní úředníci, kteří neplní dobře své povinnosti při stavebním řízení.

Je sice pravdou, že v loňském roce se o to pokusila Hospodářská komora ČR, která hovoří za stavební podnikatele, a navrhla zásadní změnu stavebního zákona s tím, že by se v něm objevila řada prvků, které jsou využívány ve stavebním řízení v řadě západoevropských zemí. Ale to nakonec narazilo na odpor krajských samospráv, dále měst a obcí, neboť si vedení krajů, měst a obcí předložený návrh vysvětlilo tak, že je napsán v prospěch developerů. Takže nakonec vznikl kompromisní návrh, o jehož účinnosti, zda zrychlí či nezrychlí stavební řízení, se nyní vedou v naší společnosti debaty.

Víte, k tomu mohu ještě jenom dodat, že ve všem se prolíná politika, ať již na celostátní či krajské nebo na místní úrovni. Lidé, kteří jsou voleni do různých politických funkcí, mají své vlastní názory, které v těchto orgánech či institucích prosazují. Snad nejvíce markantně je to vidět i na jednání Poslanecké sněmovny. Záleží na tom, zda se současné, menšinové vládní koalici podaří prosadit rozumné návrhy na zlepšení fungování našeho hospodářství, a tím i zabezpečení lepší životní úrovně většiny našich občanů. Je logické, že opozice hraje kontrolní roli, ale musí to být opozice konstruktivní, nikoliv taková, která vše absolutně odmítá. Jako to po uplynulé téměř čtyři roky dělala většina opozičních stran. Navíc, chci dodat, že pokud jde o české problémy, měli bychom si je vyřešit v rámci České republiky a neuchylovat se k žalování do Bruselu. Jako to například udělali Piráti v Evropském parlamentu. V tom má, premiér Andrej Babiš, pravdu. Navíc, tyto strany, svými postoji a postupy, překračují míru rozumné tolerance v politickém životě České republiky. To není v pořádku. Záležitosti České republiky bychom si měli vyřešit na našem vlastním území, a netahat do toho evropské orgány, které to vidí jen z pohledu, který jim někdo naservíruje, a nedokáží se v daném problému přesně orientovat. Právě tato skutečnost mně připomíná, jak někteří lidé v minulém režimu jezdili žalovat do Moskvy, tak nyní je to do Bruselu.

Mimochodem, tato situace se týká i českého, potažmo evropského zemědělství. Jako předseda odborové centrály, tj. Asociace samostatných odborů, jsem zároveň i členem Evropského hospodářského a sociálního výboru, což je poradní orgán Evropské komise. Takže vím, o čem právě hovořím. To je o obhajobě zájmů České republiky v orgánech EU. Protože jsem také i předsedou Odborového svazu zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR, zítra se v pokračování našeho rozhovoru, věnujeme problematice zastoupení českých p